Oxidační čísla a koncovky
Kompletní přehled koncovek pro oxidy, hydroxidy, kyseliny i soli — podle oxidačního čísla.
Kolikrát jste zapomněli, jestli je to -itý, nebo -ičitý? Přesně na tohle je tahle stránka — jeden přehled všech koncovek se skutečnými příklady sloučenin.
Oxidy a hydroxidy (přídavné jméno)
Nejběžnější a nejúplnější sada — používá se u oxidů (X₂Oᵧ) i hydroxidů (M(OH)ₙ).
| Ox. číslo | Koncovka | Příklad |
|---|---|---|
| I | -ný | oxid sodný (Na₂O) |
| II | -natý | oxid vápenatý (CaO), hydroxid vápenatý (Ca(OH)₂) |
| III | -itý | oxid železitý (Fe₂O₃), hydroxid hlinitý (Al(OH)₃) |
| IV | -ičitý | oxid uhličitý (CO₂), oxid siřičitý (SO₂) |
| V | -ičný | oxid dusičný (N₂O₅) |
| VI | -ový | oxid sírový (SO₃), oxid chromový (CrO₃) |
| VII | -istý | oxid chloristý (Cl₂O₇) |
| VIII | -ičelý | oxid osmičelý (OsO₄) |
Kyseliny (přídavné jméno, žensky)
Kyslíkaté kyseliny mají stejný základ koncovky jako oxidy, jen v ženském rodě. Bezkyslíkaté kyseliny (H + nekov) mají vždy koncovku -ovodíková, bez ohledu na oxidační číslo.
| Ox. číslo | Koncovka | Příklad |
|---|---|---|
| bezkyslíkatá | -ovodíková | kyselina chlorovodíková (HCl), kyselina sirovodíková (H₂S) |
| III | -itá | kyselina dusitá (HNO₂) |
| IV | -ičitá | kyselina uhličitá (H₂CO₃), kyselina siřičitá (H₂SO₃) |
| V | -ičná | kyselina dusičná (HNO₃), kyselina fosforečná (H₃PO₄) |
| VI | -ová | kyselina sírová (H₂SO₄) |
| VII | -istá | kyselina chloristá (HClO₄) |
Soli (podstatné jméno — anion)
Název soli se odvozuje od kyseliny, ze které vznikla — koncovka nahrazuje "kyselinu" v podstatném jméně.
| Ox. číslo | Koncovka | Příklad |
|---|---|---|
| bezkyslíkatá | -id | chlorid sodný (NaCl) |
| III | -itan | dusitan sodný (NaNO₂) |
| IV | -ičitan | uhličitan vápenatý (CaCO₃), siřičitan sodný (Na₂SO₃) |
| V | -ičnan | dusičnan draselný (KNO₃) |
| VI | -an | síran měďnatý (CuSO₄) |
| VII | -istan | manganistan draselný (KMnO₄), chloristan sodný (NaClO₄) |
Časté otázky
Jak se zapisuje oxidační číslo v chemickém názvu?
Oxidační číslo se v názvu nezapisuje číslicí, ale koncovkou přídavného jména — každé oxidační číslo I až VIII má svou vlastní koncovku (ný, natý, itý, ičitý, ičný, ový, istý, ičelý). Římská číslice v závorce za názvem, např. síran(VI), se používá jen ve zjednodušeném (Stockově) názvosloví.
Proč má oxidační číslo osm možných koncovek?
Prvky v periodické tabulce mohou nabývat oxidačních čísel od I do VIII (výjimečně i vyšších u přechodných kovů) — český systém přiřazuje každé hodnotě jinou koncovku, aby byl název sloučeniny jednoznačný bez nutnosti počítat elektrony.
Liší se koncovky u oxidů, kyselin a solí?
Základ koncovky zůstává stejný, mění se jen zakončení podle slovního druhu: oxidy a hydroxidy mají mužské přídavné jméno (-ný, -natý...), kyseliny ženské (-ná, -natá...) a soli podstatné jméno (-nan, -natan...).